Hrad Házmburk

Hrad Házmburk je bohatý na různé báje a pověsti. Pod hradem se prý nacházejí podzemní místnosti se skrytými sklepeními. Sklepy jsou plné sudů vynikajícího vína a hlídají je tři mužíčci. Hradní podzemí je podle pověstí spojeno tajnými zděnými chodbami a dostanete se jimi na hrady Košťálov a Budyně. Jedna z chodeb ústila do vesnice Sedlec pod hradem. V podzemí se ukrývají poklady. Proslulá je i hazmburská dravá saň, ale ve skutečnosti jde o krokodýla přivezeného Zbyňkem Zajícem z Palestiny.

Pověst Rudé květy

Během letních nocí se, po odtroubení jedenácté hodiny ponocným, ponořil kraj do noci a v té chvíli se na temných hradních zříceninách objevila postava dívky oděna v bílé barvě a s rozpuštěnými vlasy. Procházela se prázdnými hradními nádvořími a vzdychala žalem. Každý její vzdech zapříčinil spadnutí drobné krůpěje krve z jejích prsou na zem. Kam dopadla kapka krve, tam vyrostl rudý kvítek.

Jednalo se o ducha nešťastné dcery Mikuláše Zajíce. Lucie měla za otce velmi pyšného pána hradu Házmburk. Choval se nelítostně ke svým poddaným a bolestnou ránu do srdce utržila i jeho dcera, protože si vybrala ženicha nevyhovujícího jeho představám. Otec vybral Lucii za ženicha saského kurfiřta a na jeho poctu uspořádal slavný turnaj. Sjelo se sem panstvo ze široké oblasti a nechyběli ani hosté ze sousedních Sas.

Jednalo se o rytíře v pozlaceném brnění a na koních. Jejich bohatství se dalo hned spatřit – čabraky protkalo zlato a zdobilo je drahé kamení. Samá okázalost, lesk a nádhera. Lucie se zaměřila na nejprostěji oděného rytíře. Kůži si chránil jenom železem, ale v soubojích si vedl velmi dobře a své soupeře vyhazoval ze sedla jednoho po druhém. Jeho štít neměl žádný erb a každý byl zvědavý, kdo je neznámým statečným rytířem. Jakmile zvedl hledí před Lucií a jejím otcem, dozvěděli se, že šlo o syna chudého zemana z Košťálova. Lucie mu podala ruku, postavila se vedle něho a požádala otce, jestli ji miluje, aby dovršil její radost a povolil zasnoubení s Věslavem místo kurfiřta. Pan Mikuláš se zmohl jenom na léčku, protože se chtěl Věslava zbavit.

Svolil, ale měl podmínku. Věslav z Košťálova musel nejprve odejít do světa a přivést na hrad živého a spoutaného draka. Věslav odešel a hledal zlého a živého draka. Mezitím se dívka Lucie topila ve smutku, bála se o Věslava a odmítala všechny ženichy.     

Pan Mikuláš v této době stavěl zámek v Budyni a chtěl tam přestěhovat smutnou dceru. Než se tak stalo, zemřela dívka steskem a žalem. Po její smrti začal teprve Mikuláš pociťovat lítost nad svým krutým rozhodnutím. Nechal ji uložit do skleněné rakve a kolem postavili svíce. Hned poté opustil hrad i s hrobkou nešťastné dcery. Sedm let zůstal hrad opuštěný, když se jednou v podvečer na podzim ozvalo bušení na bránu.

Zvučný hlas křičel, že s sebou nese zkroceného draka podle přání hradního pána. Z okénka vykoukl jenom polekaný vrátný a sdělil, že je Mikuláš na Budyni a přeptal se, kdo je on. Muž odpověděl, že je Věslav Košťálovský a ptal se po rytířově dceři Lucii. Získal smutnou odpověď, že zemřela a odpočívá na zdejším hradě v rakvi. Zpráva tvrdě zasáhla jeho srdce, vešel do hradu s drakem v patách a vešel do místnosti s mrtvou nevěstou. Během jeho nářku kanuly Luciiných ňader krůpěje krve. Jakmile vrátný nakoukl do komnaty, spatřil na zemi mrtvého Věslava. Dal ho do rakve a tu postavil vedle Lucčiny rakve. Za nešťastné milence se posléze pomodlili v budyňském kostelíku. Drak je strážil, nechtěl žádnou potravu, tesknil a poté zdechl. Na hradním nádvoří tak kvetou každým rokem rudé kvítky připomínající smutný příběh.

Pověst Ohnivý poklad

Jednoho dne se vracela žena z Klapého do Třebenic. Jakmile dorazila na třebenický můstek, utržila nečekaně velkou ránu do tváře, až musela úzkostlivě vzkřiknout. Byla sama a nemohla se dočkat pomoci, ani kdyby hodně křičela. Rychle tedy utíkala k domovu. Blízko hřbitova zahlédla velký oheň, který hlídali dva černí psi. Žena nepozorovaně obešla oheň i psy a ráno všem lidem povídala, co se jí přihodilo.  Lidé jí říkali, že měla hodit psům kousek chleba. Poté by se stal poklad jejím majetkem, protože oheň nebyl ničím jiným než obrovským pokladem.

Pověst Ruský poklad

Povídá se, že byl pod hradem Házmburk zakopán vojskem po Napoleonově porážce v Rusku poklad, když se oddíly vracely zdejší krajinou zpět do vlasti. Jedna verze říká, že poklad se nalézá na místě, kam k večeru padá stín Černé věže. Povídá se i o hrušce, poklad se měl nacházet tam, kam dopadal stín stromu o šesté hodině odpolední. Další verze říká, že je poklad zakopán na místě, odkud je vidět hrad a zároveň střechu hájecké myslivny.

Rok 1813 byl bouřlivý a naší krajinou táhla ruská armáda. Vyšší ruský důstojník ukryl plukovní pokladnu na místě mezi vrchem Jiřetínem a Házmburkem. V místech, odkud není vidět nic jiného než dvůr v Hájku. Na pokladnu byl podle pověsti položen mrtvý kozák. Ten ji dobře střeží, aby poklad nemohl vykopat nikdo nepovolaný. Něco pravdy na pokladně nejspíše bude, protože prý někdo z pozůstalých zmiňovaného důstojníka požádal knížete Františka z Dietrichsteinu o prozkoumání místa. Ten nechal kopat a pátrat po pokladu.