Hrad Házmburk

Vrchol hory byl obýván ještě dříve, než se zde začalo se stavbou hradu. Samotná výstavba hradu je tak trochu záhadou. Nejstarší nálezy se týkají pravěku, doby okolí 5. tisíciletí před naším letopočtem. Dalimila kronika se zmiňuje, že první sídlo si nechal vybudovat Léva a se svou družinou. Stejně se zmiňuje o původním Házmburku jako o hradišti kmene Lučanů, s kterým v 9. století bojoval legendární pražský kníže Hostivít. Kronikář Hájek se přiklání k informacím, že si zde v roce 754 bratři Kalboj a Veslav z Košťálova postavili obydlí pevné jako hrad s názvem Klopaj.

Založení hradu se mohlo uskutečňovat kolem roku 1250. Za tehdejší majitele a zakladatele se považují páni z Lichtenburka. Hrad Házmburk od nich získal český král Jan Lucemburský a ten je včetně celého panství prodal v roce 1335 Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka.

V té době se hrad jmenoval Klapý, ale od Zajíce dostal podle tehdejší zvyklosti německé jméno „Házmburk“. Vlastně šlo o symboliku rodového jména, protože Hasenburg = hrad Zajíců. Od té doby si příslušnící rodu dávali přídomek jejich významného sídla – z Házmburka. Páni z Házmburka podporovali během husitských válek katolickou stranu a tím pádem si na ně posvítili husitští vojevůdci. Ovšem hrad Házmburk se jim nepodařilo nikdy dobýt. Bezpečnost hradu byla tak dokonalá, že i v neklidných časech se tady ukrývaly chrámové poklady z katedrály svatého Víta. V době panování Jagellovců, od roku 1471, nastalo mírové období v Čechách a páni z Házmburka už nechtěli nijak udržovat a vylepšovat těsný a rovněž těžce přístupný hrad. Přesunuli se na sídla v Libochovicích a později na Budyni nad Ohří.

Hrad Házmburk se několikrát přestavoval a rozšiřoval, aby poskytoval dostatečné pohodlí a zároveň vyzníval dostatečně důstojně. Postupně se rozšířil na celou nezalesněnou plochu kopce. Hrad byl protáhlého tvaru ve směru ze západu na východ. Jeho délka činila 170 m a šířka 30 m. Velká pozornost byla věnována opevnění přístupové cesty a rovněž předhradí. Vstupní cestu byste našli hluboko ve svahu od první brány dolního hradu. Následně stoupala až k hornímu hradu. Nový hrad opevňovala hradba ve tvaru kapky. Jádro bylo tvořeno několika budovami a dalo se do nich vstupovat jenom z patra. Spojovaly je můstky a pavlače. Prostor okolo věže byl obehnán hradbami s tvarem obdélníka se zaoblenými rohy. Poslední stavební úpravy se na hradě prováděly okolo roku 1459. Už podle zprávy z roku 1550 se dozvíte, městečko Podhradí bylo pusté a za několik desítek let i hrad Házmburk. Nedobytný hrad byl ponechán bez zájmu a během následujících let se měnil na zříceninu.

Za pustý se Házmburk označuje od roku 1586. V roce 1594 byl zkonfiskován. Následně se stal do roku 1602 majetkem krále, do doživotního užívání ho získal synovec bývalého polského krále Štěpána Báthoryho, vévoda sedmihradský. V roce 1613 přešel hrad a celé panství do vlastnictví Šternberků. V té době byl opuštěný. V roce 1676 se stali majiteli Dietrichštejnové a od roku 1858 ho vlastnili jejich příbuzní Herbersteinové.

Jádro hradu zaplňuje část na vrcholu hory. Házmburk obklopovala vysoká plášťová zeď se zaoblenými nárožími. Nechyběly ani ochoz s cimbuřím a dvě dominanty stavby v podobě věží – Černé a Bílé. Bílá věž je vysoká 26 m a má čtverhranný půdorys. Pojmenování získala díky materiálu použitém při stavbě – světlému pískovci, který ale během let zčernal. Dnes se využívá jako rozhledna.

Hradní jádro bylo dříve tvořeno třemi palácovými budovami, z nichž se dochovaly pouze torza.  Nejstarší a největší palácová budova přiléhala na jižní stěnu hradby. Nebylo tu žádné nádvoří, ale našli byste zde cisternu se zděným trychtýřovitým hrdlem. Z předhradí se zachovaly pouze sklepní prostory. Z druhé strany hradního jádra se nacházel  vrcholový hřbet přepažený šíjovým příkopem. Hned za ním stál dolní hrad s dominující Černou věží.

Černá věž je válcová a má 25 m na výšku. Původně obsahovala ochoz na krakorcích z kamene. V současnosti není zpřístupněna. Dříve chránila přístupovou cestu.

Z přilehlého městečka „Podhradí“, rozkládajícím se na plošině v jihovýchodní části svahu hory, se do dnešních časů dochovaly jenom obvodová hradba a jedna menší bašta se zbytkem hranolové věže. Původně tu stál i kostel sv. Mikuláše, ale po něm už není ani stopa.

Na konci 19. století se zde odehrála velká přírodní katastrofa, kdy došlo k mohutným sesuvům půdy. Sesuvy se opakovaly v letech 1882, 1898 a 1900. Masy horniny se sesunuly v roce 1898 a 1900 na Velký pátek. Úplně první sesuv nezapříčil žádné škody většího rozsahu, ale dva následující zničily více jak osm desítek obytných domů a ušetřena nezůstala ani místní škola v obci Klapý. Zatím poslední sesuv půdy se stal v roce 1939, ale neštěstí se obešlo bez majetkových ztrát.

V novodobých dějinách se hrad Házmburk neobešel bez náročných rekonstrukcí. Chátrající zříceninu se snaží stále zachraňovat. Zakonzervovaly se zbytky zdiva a rovněž se zpřístupnil ochoz Bílé věže, odkud se vám naskytne nádherný kruhový výhled na okolní krajinu. Od roku 1954 se stal hrad majetkem státu.

Novodobé dějiny začaly v roce 1994, kdy se začaly provádět sanační práce jednotlivých dochovaných konstrukcí. Došlo i k elektrifikaci hradu. Nově byla zřícenina Házmburk otevřena pro veřejnost 31. prosince 1996.